Poslední generace

Proč nejen mladí stále sledují reality shows? A jak moc v nich jde o realitu?

Debatu mezi finalistkou detektivní reality show Zrádci Sarah Horákovou, odborníkem na publika nových médií Jakubem Mackem a scenáristou Robertem Poupátkem vede student žurnalistiky Jakub Kožíšek.
 
Formát reality shows už desítky let vysílají televize po celém světě a jsou diváckým fenoménem. Soutěžící, takzvaní herci neprofesionálové na jedné straně a sledující diváci na straně druhé. Formy se proměňují, ale obliba zůstává a překlápí se přes generace. Co je na reality shows tak fascinující? Opravdu jen touha exhibovat či skrytě nahlížet do životů jiných?   
 
Vztahy mezi soutěžícími, emocemi nabité rozhovory, někdy kontroverzní až bizarní situace poutají k obrazovkám zvědavé diváky. Jak musí taková reality show vypadat? Jedná se opravdu o realitu? A jak moc ji mohou scenáristé ovlivnit?
 
Debata se odehrála na půdě Masarykovy univerzity v Brně. Zvuk Jerguš Čermák.
 
Proměňuje se poslední generace tvůrců jako taková, stejně jako tento podcast. Na začátek července připravujeme jeho novou a věříme lepší podobu. Chceme se mnohem více angažovat v podpoře nejmladší generace tvůrců tím, že budeme vybírat to nejlepší a tvůrcům nabídneme další úzkou spolupráci s dramaturgem a zvukovým mistrem, aby dílo rozkvetlo. Vždy záleží na detailu, propracovaném a dotaženém. Poslední generace přinese to nejzajímavější, co mladá audiotvorba nabízí. Bude to zejména dokumentární tvorba doplněná debatou s autorem a osobností, která má s tématem svou zkušenost. Ptát se bude dramaturg pořadu Jan Hanák.
 
Nejbližší nový díl seriálu Poslední generace uvede audiodokument Na hřebících, v němž mladá ukrajinská autorka Inesa Havryk tématizuje starobylou spirituální techniku, ale i její vzrůstající oblibu mezi Ukrajinci. Potřebuje snad člověk zažívající extrémní bolest v době válečné i duchovní cestu uchopující bolest takto fyzicky? Po dokumentu bude následovat debata jak s autorkou, tak s hlavním kaplanem Armády České republiky, plukovníkem Jaroslavem Kníchalem. Potvrdí nebo vyvrátí tyto úvahy kněz se zkušeností několika válečných misí?
 
Nesouhlasíte? Nemusíte. Jen poslouchejte. Ať víte.

Jsou učitelé k žákům fér? A jde to vůbec? Audiodokument

Každý prošel základní školou, ale zdaleka ne každý zažil ze strany učitelů stejný přístup, stejnou míru pozornosti a důvěry. Jak se projevované sympatie či antipatie podepisují na osobnostech žáků?
Férový přístup učitelů základních škol patří ke klíčovým faktorům, které výrazně ovlivňují naše budoucí směřování a vnímání sebe sama. Proto vznikl audiodokument Pygmalion in the Classroom inspirovaný stejnojmenným experimentem provedeným v 60. letech 20. století v Kalifornii.
Efekt očekávání vedoucího k odpovídajícímu výsledku se Adéla Ryvolová, studentka druhého ročníku Ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky  na brněnské Janáčkově akademii múzických umění, pokusila otestovat i v dnešní době. Srovnala výpovědi svého kamaráda Honzy a jeho bývalé třídní učitelky ze základní školy. Do jaké míry na Honzu působil Pygmalion efekt? Co sám touží jakožto budoucí učitel předávat svým studentům? 
Po dokumentu následuje rozhovor s autorkou (od 10:25). Ptá se dramaturgyně, dokumentaristka a pedagožka JAMU Tereza Reková. Zvuk Jerguš Čermák.
Touto epizodou končí seriál Poslední generace v této podobě, aby se mohla otevřít podoba nová. Věříme, že lepší. Chceme se mnohem více angažovat v podpoře nejmladší generace tvůrců tím, že budeme vybírat to nejlepší a tvůrcům nabídneme další úzkou spolupráci s dramaturgem a zvukovým mistrem, aby dílo rozkvetlo. Vždy záleží na detailu, propracovaném a dotaženém. Ze seriálu Poslední generace se stane měsíčník toho nejzajímavějšího, co mladá audiotvorba nabízí. Po dokumentu bude vždy následovat debata s autorem a osobností, která má s tématem svou zkušenost. Ptát se bude dramaturg pořadu Jan Hanák.
Nejbližší nový díl seriálu Poslední generace uvede audiodokument Na hřebících, v němž mladá ukrajinská autorka Inesa Havryk tématizuje starobylou spirituální techniku, ale i její vzrůstající oblibu mezi Ukrajinci. Potřebuje snad člověk zažívající extrémní bolest v době válečné i duchovní cestu uchopující bolest takto fyzicky? Po dokumentu bude následovat debata jak s autorkou, tak s hlavním kaplanem Armády České republiky, plukovníkem Jaroslavem Kníchalem. Potvrdí nebo vyvrátí tyto úvahy kněz se zkušeností několika válečných misí?

Baví vás chataření? Audiodokument

Znamená chataření únik od všedního přesyceného světa? Jak radostné či naopak otravné je zastřihávat každý keřík a zalévat všechno kvítí? Je to u nás tradičně oblíbená aktivita. Ale baví nás vůbec?
 Jednoduchá otázka, na kterou ale může být odpověď pěkně složitá. Autorka dokumentu Michaela Randusová, studentka druhého ročníku Ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky na brněnské Janáčkově akademii múzických umění, se vrací téměř každý víkend domů. Tedy domů.. Spíš na rodinnou chatu, kam se zpravidla rodina o víkendu uchyluje. Ale není to i tak krásné? Taková chatová idylka. Asi by to i bylo krásné, kdyby někteří z rodiny nechtěli trávit víkend i nějak jinak a někde jinde.
Následný rozhovor s autorkou (od 15:00) vede dramaturgyně, dokumentaristka a pedagožka JAMU Tereza Reková. Zvuk Jerguš Čermák.

Čekáme v čajovně až čísla zalžou. Aneb když se básník sám stává poezií

Slam poetry. Neboli performativní žánr "stand-up" poezie, který krom dalšího určuje přímá interakce s publikem. Jedním z talentovaných slam poetristů je Václav Ponikelský alias Vašek z Aše.
Svým humorem dovede pobavit, ale také přivést k zamyšlení, třeba v textech "Čísla nelžou" nebo "Čekání". Autorský přednes v nahrávce protne dumání nad čajem společně s Michaelou Randusovou o Vaškově zkušenosti a přístupu k umělecké práci, ať už v divadle nebo právě v psaní.
Rozhlasový pořad "Čekáme v čajovně až čísla zalžou" natočila Michaela Randusová, studentka druhého ročníku Ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie a scénáristiky na brněnské Janáčkově akademii múzických umění. Následuje rozhovor s autorkou (od 22:50) o procesu tvorby, který vede její pedagožka Tereza Reková. Zvuk Jerguš Čermák.

Češi. Národ pivařů. Audiodokument

Jaké je postavení piva v české kultuře? Jakou roli v tom hraje sociální rozměr hospod? Zaznamenává pivní tradice i nějaký vývoj? Snad dokonce překotný? A proč by vůbec?
 
Mladý autor, vysokoškolský student se v dokumentu snaží odhalit, co různé konzumenty piva spojuje, v čem se naopak liší a proč právě pivo a prostředí hospody považují za důležité. Anebo taky ne.
 
Osoby a obsazení: 
Martin je hudebník a cestovatel. Spolu se svou manželkou Veronikou, rovněž hudebnicí a cestovatelkou rádi provozují pivní turistiku, ať už jsou kdekoliv. Aleš provozuje hospodu a minipivovar. A festival svrchně kvašených piv. Alois je student. Pivo konzumuje za účelem socializace. David je bubeník a hospodský štamgast. Andrii je student, na pivo chodí pouze občas, ale právě při jedné takové návštěvě poznal svého nejlepšího přítele. Adam abstinuje. Už rok. A šíří myšlenku, že alkohol je zlo.
 
Po dokumentu následuje rozhovor (od 23:55). Autora Radima Jauerníka se ptá Jan Hanák, v roli dramaturga a pedagoga Masarykovy univerzity, kde dokument během autorových studií vznikl. Zvuk Jerguš Čermák.
 
(Tradice velí, že na vrcholu hospodské hierarchie stojí nebo spíš sedí štamgast, jehož idealizovanou podobu popisuje sociolog Jiří Vinopal jako „muže v letech, nejspíše už v důchodu, který je s největší pravděpodobností vyučen a živí, či živil se, manuální prací. Do svého podniku, na své oblíbené místo usedá již pěknou řádku let, přičemž je možné jej tam zastihnout nejméně obden. Právě tuto a žádnou jinou hospůdku navštěvuje hlavně proto, že to má odsud blízko domů, za ta léta už zde každého zná, tyká si s vrchním a chutná mu zdejší pivo. Nijak se nepozastavuje nad náhodou ušmudlaným ubrusem a vlažnou polévku je ochoten kuchaři velkoryse prominout. Chce si zde přece hlavně popovídat s kamarády, zahrát karty nebo zkrátka jen tak strávit čas a popít.“ (Jiří Vinopal: Instituce hospody v české společnosti) Je to skutečný, nebo opravdu jen idealizovaný obrázek? Dějí se v hospodské tradici změny? Není to protimluv?)

O ztrátách a smutku. Nekonvenčně. Sirotenky. Audiodokument

Příběhy mladých žen, které přišly v dětství nebo rané dospělosti o rodiče. Vyprávění nejen o ztrátě, ale o různých podobách truchlení a cestách, jak se vypořádat s životem bez mámy nebo táty. 
Sirotenky zkoumají hloubku svých emocí, zranitelnost a izolaci, která pramení z toho, že nevíme, jak si být nablízku. Je to návod pro každého, kdo se potýká se ztrátou. 
V prvním dílu třídílné série autorka Esther Hyhlíková, studentka druhého ročníku Ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, zpovídá svou kamarádku Markétu Mikuláškovou, které zemřel otec v jejích desíti letech. 
Po úvodu následuje dokument (od 3:10) a rozhovor (od 29:20) krom jiného o tom, jak Esther vnímá vlastní hlas i co přichází v následujících dílech. Ptá se dramaturgyně, dokumentaristka a pedagožka JAMU Tereza Reková. Zvuk Jerguš Čermák.

Kde je hranice mezi korektností a svobodou slova? Debata

Zvyšuje se důraz na korektní vyjadřování. Nikoho neurazit a nikomu neublížit. Ale neznemožňuje tento koncept samotnou diskusi? Nedostala se korektnost třeba v umění do předvídatelných schémat? 
Jak to vidí nejmladší dospělá generace?
 Tlak ve veřejném prostoru stoupá nebo už je možná na samém vrcholu. Novináři si musejí dávat pozor na vhodné formulace, v dětské literatuře dva lvi vychovávají lvíče a tvoří se další a další verze známých příběhů s novým obsazením. Cítíme se svázáni, nebo naopak oceňujeme diverzitu a jsme ochotni ji bránit?
 To jsou výchozí otázky debaty vedené na půdě brněnské Masarykovy univerzity. Studentka žurnalistiky Martina Kašná se ptá teoretičky kulturálních a mediálních studií a vedoucí Katedry mediálních studií a žurnalistiky Ivety Jansové a studentky žurnalistiky a filmové vědy Emy Slámové.
Nesouhlasíte? Nemusíte. Jen poslouchejte. Ať víte.

Sú mladí ľudia hrdí na svoje rodisko? Debata

Stretnú sa Ostravčanka, Pražanka a Humenčanka. Nie, nie je to začiatok vtipu, ale začiatok debaty, v ktorej tri vysokoškoláčky rozprávajú o svojich rodných mestách či regiónoch. 
Čo si myslia o stereotypoch spojených s Ostravou, Prahou či Humenným? Sú hrdé na svoje rodisko? Čo by na ňom (ne)chceli zmeniť a plánujú sa tam po štúdiu vrátiť? 
Debatujú študentky brnenskej Masarykovej univerzity Aneta z Ostravy, Natália z Humenného a Veronika z Prahy. Pýta sa študentka žurnalistiky tej istej univerzity Kristína Kobolková.

Závislost nezávislých. Audiodokument

Nikotinové sáčky jsou fenoménem doby. ‚Vítejte v nikotinovém světě, ale docela jinak než vaši rodiče. Buďte sví.’ Poslechněte si příběhy těch, kteří svou mladickou nezávislost přežvýkali v závislost, včetně samotného autora.
Nové vábení tabákového průmyslu má i svůj newspeak. Malé sáčky se uchovávají v krabičce, která se nazývá puk. Konzumace těchto sáčků se označuje jako nabíjení. V dokumentárním snímku je tematizována závislost na nikotinových sáčcích, což, jak autor Tomáš Kosina přiznává, je i jeho téma a silný motiv pro dokumentární zpracování. Vedle svědectví závislých předkládá i odborný vhled do problematiky, stejně jako pokus oslovit tabákové společnosti, které svou reklamou poměrně významně cílí na mladší konzumenty s argumenty jisté novosti, výjimečnosti a docela jistě nižší až žádné škodlivosti ve vztahu k běžnému kouření. Zajímavě se zde nabízí i jistá kritika marketingových praktik „obchodníků se smrtí“. Je zajímavé sledovat, jak se s touto výzvou autor popasoval. 
Snímek vznikl během Tomášových studií žurnalistiky na brněnské Masarykově univerzitě. Následující rozhovor (od 28:10) s ním vede jeho pedagog Jan Hanák.

Angličtina vládne světu a gumuje menší jazyky. Opravdu? Debata

Angličtina je bezpochyby nová lingua franca, globální univerzální jazyk. Proniká do ostatních jazyků, ovlivňuje je stále víc, alespoň pohledem tuzemským. Zejména u mladé generace to vypadá, že mateřštinu zatlačuje do ústraní.