Poslední generace

O ztrátách a smutku. Nekonvenčně. Sirotenky. Audiodokument

Příběhy mladých žen, které přišly v dětství nebo rané dospělosti o rodiče. Vyprávění nejen o ztrátě, ale o různých podobách truchlení a cestách, jak se vypořádat s životem bez mámy nebo táty. 
Sirotenky zkoumají hloubku svých emocí, zranitelnost a izolaci, která pramení z toho, že nevíme, jak si být nablízku. Je to návod pro každého, kdo se potýká se ztrátou. 
V prvním dílu třídílné série autorka Esther Hyhlíková, studentka druhého ročníku Ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, zpovídá svou kamarádku Markétu Mikuláškovou, které zemřel otec v jejích desíti letech. 
Po úvodu následuje dokument (od 3:10) a rozhovor (od 29:20) krom jiného o tom, jak Esther vnímá vlastní hlas i co přichází v následujících dílech. Ptá se dramaturgyně, dokumentaristka a pedagožka JAMU Tereza Reková. Zvuk Jerguš Čermák.

Kde je hranice mezi korektností a svobodou slova? Debata

Zvyšuje se důraz na korektní vyjadřování. Nikoho neurazit a nikomu neublížit. Ale neznemožňuje tento koncept samotnou diskusi? Nedostala se korektnost třeba v umění do předvídatelných schémat? 
Jak to vidí nejmladší dospělá generace?
 Tlak ve veřejném prostoru stoupá nebo už je možná na samém vrcholu. Novináři si musejí dávat pozor na vhodné formulace, v dětské literatuře dva lvi vychovávají lvíče a tvoří se další a další verze známých příběhů s novým obsazením. Cítíme se svázáni, nebo naopak oceňujeme diverzitu a jsme ochotni ji bránit?
 To jsou výchozí otázky debaty vedené na půdě brněnské Masarykovy univerzity. Studentka žurnalistiky Martina Kašná se ptá teoretičky kulturálních a mediálních studií a vedoucí Katedry mediálních studií a žurnalistiky Ivety Jansové a studentky žurnalistiky a filmové vědy Emy Slámové.
Nesouhlasíte? Nemusíte. Jen poslouchejte. Ať víte.

Sú mladí ľudia hrdí na svoje rodisko? Debata

Stretnú sa Ostravčanka, Pražanka a Humenčanka. Nie, nie je to začiatok vtipu, ale začiatok debaty, v ktorej tri vysokoškoláčky rozprávajú o svojich rodných mestách či regiónoch. 
Čo si myslia o stereotypoch spojených s Ostravou, Prahou či Humenným? Sú hrdé na svoje rodisko? Čo by na ňom (ne)chceli zmeniť a plánujú sa tam po štúdiu vrátiť? 
Debatujú študentky brnenskej Masarykovej univerzity Aneta z Ostravy, Natália z Humenného a Veronika z Prahy. Pýta sa študentka žurnalistiky tej istej univerzity Kristína Kobolková.

Závislost nezávislých. Audiodokument

Nikotinové sáčky jsou fenoménem doby. ‚Vítejte v nikotinovém světě, ale docela jinak než vaši rodiče. Buďte sví.’ Poslechněte si příběhy těch, kteří svou mladickou nezávislost přežvýkali v závislost, včetně samotného autora.
Nové vábení tabákového průmyslu má i svůj newspeak. Malé sáčky se uchovávají v krabičce, která se nazývá puk. Konzumace těchto sáčků se označuje jako nabíjení. V dokumentárním snímku je tematizována závislost na nikotinových sáčcích, což, jak autor Tomáš Kosina přiznává, je i jeho téma a silný motiv pro dokumentární zpracování. Vedle svědectví závislých předkládá i odborný vhled do problematiky, stejně jako pokus oslovit tabákové společnosti, které svou reklamou poměrně významně cílí na mladší konzumenty s argumenty jisté novosti, výjimečnosti a docela jistě nižší až žádné škodlivosti ve vztahu k běžnému kouření. Zajímavě se zde nabízí i jistá kritika marketingových praktik „obchodníků se smrtí“. Je zajímavé sledovat, jak se s touto výzvou autor popasoval. 
Snímek vznikl během Tomášových studií žurnalistiky na brněnské Masarykově univerzitě. Následující rozhovor (od 28:10) s ním vede jeho pedagog Jan Hanák.

Angličtina vládne světu a gumuje menší jazyky. Opravdu? Debata

Angličtina je bezpochyby nová lingua franca, globální univerzální jazyk. Proniká do ostatních jazyků, ovlivňuje je stále víc, alespoň pohledem tuzemským. Zejména u mladé generace to vypadá, že mateřštinu zatlačuje do ústraní.

Stali se z nich nepřátelé státu. Audioreportáž

Jeseníky jsou hory kouzelné, stejně jako drsné, plné přírodních krás i docela malebných vesnic. Ovšem bylo jich ještě před osmdesáti lety o dost víc. 
 
Jednou ze zaniklých vesnic je Adamov u Karlovic. Dnes už jen slovo na mapě. Jaký byl důvod jejího nepříliš přirozeného konce? Mnohé naznačuje původní název, totiž Adamsthal. Obec po staletí utvářeli lidé, jejichž mateřštinou byla němčina a z nichž se po Druhé světové válce stali nepřátelé státu. Museli odejít. Pak přišli noví osídlenci, ze všech koutů republiky, ale ne nadlouho. Za jakých okolností vesnice definitivně zanikla? Jaký je její příběh? Kdo zde žil? Co se na území Adamova děje v dnešní době? Do těchto otázek a snad i odpovědí uvádí autor reportáže Jakub Holler, v doprovodu nadšence do jesenické historie Martina Sklenáře. 
 
Naděje na obnovu? Zdánlivě nepravděpodobné úvahy o zmrtvýchvstání vesnice rozvíjí nejen reportér, ale překvapivě též starostka Karlovic, kam Adamov katastrálně patří.
 
Reportáž vznikla během autorových studií žurnalistiky na brněnské Masarykově univerzitě. Následující rozhovor (od 13:52) s ním vede jeho pedagog Jan Hanák.
 
Autor: Jakub Holler, pedagogické doprovázení: Jan Hanák.

Slušně bydlet a pracovat. Samozřejmost. Nebo ne? Audiodokument

Jaký je život v severomoravském pohraničí? Jaké perspektivy nabízí mladým lidem toužícím po rozletu? Buď má člověk relativně dostupné bydlení tam nebo přijatelnou práci jinde. Co zvolit?
 
Mladý autor Martin Pospíšek zkoumá, nebo spíš se sám hledá v životních možnostech, které jsou spojeny s jeho rodným Šumperkem. Toto okresní město přišlo v posledních třiceti letech o šestinu obyvatel, hlavně z důvodu nedostatku atraktivní práce a dost možná i uspokojivé životní perspektivy. Mladí lidé odcházejí. 
 
Autorský rozhlasový dokument přináší příběhy a názory mladých lidí, kteří se v Šumperku narodili a z města odešli a někteří překvapivě i vrátili a zároveň pohled rodiče, který celkem jasně vnímá, chápe a snad i podporuje, že jeho vlastní děti na návrat ani nepomýšlejí. Je to smutné? Je to pochopitelné? Prostě vývoj nezastavíš? Jak žít na periférii?
 
Snímek vznikl během Martinových studií žurnalistiky na brněnské Masarykově univerzitě. Následující rozhovor (od 25:50) s ním vede jeho pedagog Jan Hanák.
 
Autor: Martin Pospíšek, dramaturgie: Martina Pouchlá, pedagogické doprovázení: Jan Hanák.

Domov za hranicemi domova. Audiodokument

Dokumentární sonda do pocitů mladých lidí, když se poprvé vypraví za hranice nejen svého domovského města, ale i země. Co je domov a co by ho mělo tvořit? Či možná spíš kdo?
 
Evropský program Erasmus podporující zahraniční studentskou mobilitu přináší velká očekávání, ale ukazuje se, že i rozčarování. A otevírá generační téma. Mladí lidé opouštějí rodičovský domov, odcházejí za studiem a prací, zařizují si přechodné bydlení po dobu studia či během svých cest a postupem času začínají uvažovat, co to vlastně je domov, nejen střecha nad hlavou, co domov tvoří a jak si ho zařídit podle svého. Co tvoří domov, kde by chtěli strávit kus života, ne-li život celý?
 
Snímek v rozhovorech a niterných dokumentárních situacích zachycuje mladé lidí, včetně autorky, kteří sice na jedné straně hledají svůj vlastní domov, snaží se ho definovat, ale zároveň i trochu tápou a jednou nohou jsou stále ve svém domově rodičovském, kam se i celkem rádi vracejí.
 
Dokument vznikl během autorčiných studií žurnalistiky na brněnské Masarykově univerzitě. Následuje rozhovor (od 21:20) mezi autorkou Karolínou Lašákovou a jejím pedagogem Janem Hanákem.
 
Autorka: Karolína Lašáková, dramaturgie: Martina Pouchlá, pedagogické doprovázení: Jan Hanák.

Mentálně postižení. Nebo jinak obdarovaní? Příběh inkluzivního přátelství

Zuzana natočila svou dokumentární prvotinu s přáteli, z nichž jedna, shodou okolností také Zuzana, žije s Downovým syndromem. Prostřednictvím každodenních situací a rozhovorů se svými vrstevníky zkoumá otázky týkající se podstaty přátelství, blízkosti, odlišností i předsudků vůči neznámému.
 
Snímek vznikl během autorčiných studií žurnalistiky na brněnské Masarykově univerzitě a získal novinářskou cenu Arnošta Heinricha.
 
Vyprávění plyne klidně, bez zádrhelů, přirozeně, v jakoby vzájemném vyprávění, sdílení přátel, kam je posluchači dovoleno nahlédnout dosti blízce. Uvěřitelné přirozené situace. Jemné a funkční využití hudby, která napomáhá zvukové interpunkci snímku. Stejně jako práce s tichem. Dynamice, plastičnosti vyprávění slouží i jemné zvraty, které postupně přicházejí. Poměrně svižně přestane posluchač řešit Zuzčin Downův syndrom a zaposlouchá se do příběhů a témat, kterými skupina přátel žije a která nastoluje a rozpřádá a jsou to témata přesažná, takže posluchač postupně s protagonisty snímku zavádí ve vlastních myšlenkách hovor, své osobní souznění či polemiku. Inkluze se zdá být dokonalá, vrstevnatá. Jde o autorčinu profesionální prvotinu a je až s podivem, jak zralé dílo to je.
 
Po dokumentu (od 33:50) následuje rozhovor s autorkou. Ptá se Jan Hanák.
 
Autorka: Zuzana Šimerová, dramaturgie: Martina Pouchlá, pedagogické doprovázení: Jan Hanák. Na základě spolupráce podcastu a Masarykovy univerzity s Českým rozhlasem byl dokument v upravené kratší verzi uveden i ve vysílání ČRo Plus.

Byli na základce, když Martinu a Jána zavraždili. Přesto se nebojí novinářské profese. Anebo ano?

Jak pracují se strachem či s proklamovanou křehkostí své generace mladí studenti žurnalistiky na brněnské Masarykově univerzitě Kristína Kobolková, Lucie Jančíková, Jakub Kožíšek a Martina Kašná? Ptá se Jan Hanák, jejich pedagog. Zvuk Jerguš Čermák.